Večer co večer mi slunce kreslí po zdech. Nádherné barvy, krásné světlo a úsměv na duši. Všechny pocity krásy, které v ten okamžik, jež trvá několik málo minut, se usadí do našich srdcí. Najednou vidíte všechno a cítíte příval pozitivní energie. Chce se vám smát, chce se vám zpívat, vaše pohyby jsou ladné, hudba zní v uších.
Utíkáte k oknu a snažíte se zachytit všechen ten příval světla, který prozáří celé vaše okolí. Zahledíte se do míst zapadajícího slunce a v tom vidíte i neviditelnou duhu, a najednou se vám na mysl vkrádají krásné myšlenky a pocity klidu a míru. Je vám příjemně a toužíte v tom stavu setrvat co nejdéle.
Slunce je však neúprosné.
Jak rychle o sobě dalo vědět, tak rychle zajde za obzor. Zůstanete stát uprostřed svého prožitku a nakonec si uvědomíte, že:
"Nic se nemůže vrátit zpět, nic už nemůže změnit začátek. Můžeme však začít tam, kde jsme a změnit konec... v nový, osvícený začátek".
Comments